Vyhledávání

Uživatel

Historie

Milé nevěsty i všechny svobodné dívky,

Zapomeňte na chvíli na shon kolem svatebních příprav a pojďte si na chvíli povídat o dobách dávných, o dobách, kdy se na svatební obřad pohlíželo jinak než dnes.

V mnohém to dnes mají dívky jednodušší – svatební obřad může být církevní, ale i civilní, a také do výběru ženicha či nevěsty již nezasahují společenské konvence či zákony.

Málokdo již dnes ví, že sňatky našich prababiček byly většinou záležitostí rodin a rodinného zabezpečení, mnohem více, než-li volbou milujícího srdce. Dnes již ani netušíme, kolik bylo vyplakaných slz nad nešťastnými láskami, které nebyly nikdy naplněny….

I přes toto všechno byla svatba velkou událostí v životě každé dívky i dospělé ženy.

Pojďme se v krátkosti podívat na vše, co dříve předcházelo svatbě, ať v chudé nebo bohaté rodině.

Uzavření manželství bylo záležitostí, která zapůsobila na celou rodinu, týkalo se však nejen rodiny samotné, ale i celého rodinného nebo patriarchálního společenství, protože mohlo mít vliv na jejich hospodářskou situaci. Proto do výběru ženicha i nevěsty měli co mluvit především rodiče, případně opatrovníci snoubenců. Někdy byly svatební přípravy provázeny jejich vzájemnými romantickými projevy náklonnosti. První krok či nabídku učinili obvykle rodiče mladého muže, ale někdy to udělal otec dívky, a to zejména v případě, že rodiny byly z rozdílných společenských vrstev. Bylo patrně běžným zvykem, že si muž hledal manželku mezi svými příbuznými nebo v rámci svého kmene. Zákonem byly zakázány (např. ve starém Izraeli) manželské svazky s příslušníky jiných národů. Nicméně voják si mohl vzít za manželku zajatou pannu z jiného cizího národa potom, co prošla obdobím očišťování, během něhož oplakala své mrtvé rodiče a přerušila všechny minulé náboženské svazky.

Bylo též zvykem, že nevěstu museli ženichovi rodiče vykoupit, ať penězi, nebo formou služeb. Teprve v pozdějších dobách bylo jedním z rozhodujících faktoru dohodnuté svatby věno nevěsty.

Pokud jde o vlastní svatbu, bylo ústředním a charakteristickým znakem to, že si v domluvený den ženich odvedl nevěstu z domu jejího otce a přivedl si ji do svého vlastního domu. Tímto krokem byl vyjádřen význam svatby jakožto symbolu toho, že nevěsta byla přijata do rodiny svého manžela. Takto byla uzavírána manželství v patriarchálních dobách, před zákonem. Byla to výlučně občanská záležitost. Neexistoval žádný náboženský obřad či ceremoniál. Ženich si vzal nevěstu do svého domu či stanu. Věc byla veřejně oznámena a uzavřené manželství bylo zákonné. Nicméně když se zařídily všechny záležitosti týkající se uzavření manželství a když se muž a žena zasnoubili, pohlíželo se na ně tak, jako by už byli manželstvím spojeni. Po zasnoubení zdobil levý prsteníček nevěsty zásnubní prsten s bílým kamenem, někdy měl zásnubní prsten i ženich. Ve vyjímečných případech, především v v dobách 1. republiky se stávaly případy, kdy byly zásnuby zrušeny. V tomto případě platilo, že zásnoubení bylo zrušeno navrácením zásnubního prstenu nevěsty.

Pod zákonem byla do úředních záznamů obce zaznamenána všechna uzavřená manželství a také narozené děti, které z těchto závazků vzešly.

Svatební oslavy vždy provázelo velké veselí. Hojnost oslav a zdobení nevěsty bylo odrazem sociálního zabezpečení a postavení rodiny. Čím movitější rodiny, tím více se stoly prohýbaly a tím více se mohly nevěsta i příslušnice její rodiny ozdobit šperky. Ostatně, tak je tomu i dnes. Co se však nemění, nebo jen s mírnými odchylkami jsou šaty nevěsty a její doplňky. Šaty nevěsty mají být bílé, jako symbol čistoty a pannenství, zrovna tak až do konce 1. republiky zdobil nevěstu myrtový věneček se závojem. Závoj nevěsty značil podřízenost ženichovi, jako svému manželovi a až do poslední chvíle měl skrývat panenskou cudnost dívky.

Jestliže se panna vdávala v bílé svatební robě, u sňatku vdov nebo svobodných matek se zase naopak očekával oděv civilnější, nikoli bílý. Svatební dary byly dávány novomanželům téměř v každé kultuře a splečnosti, mohly to být drobnosti do domácnosti, nebo naopak dary finančně více nákladné.

Na konci 19. století samozřejmě převažovaly téměř výhradně církevní sňatky, civilní sňatky jsou záležitostí až první republiky. Byl prostě více kladen důraz na rodinu, na zakládání rodiny, na děti. A také svátost manželská byla důsledně dodržována nebo preferována.

Za první světové války samozřejmě docházelo k úbytku materiálu a ke snížení hospodářské schopnosti. Šaty se omezovaly na levnější materiály, posléze se přešívaly, využívaly se i později dejme tomu i pro novorozeňata - přešívaly se na peřinky a podobně. Pak za první republiky móda svatebních šatů už víceméně korespondovala se soudobou módou. To znamená, že se zkracovaly sukně, už se důsledně nedbalo na to, aby nevěsta měla dlouhé šaty. Jestli se něco dodržovalo, tak to byla dekoltáž. Ta byla v podstatě nepřípustná.

Svatbu, nevěstu, ale i svatební veselí provázely odjakživa nejrůznější legendy a pověry. Někdo tvrdí, že jsou pravdivé, jiní se nad nimi usmívají. O tom už ale v další kapitole….. :o)

Něco málo o tradicích a pověrách

I když si to často nikdo z nás neuvědomuje, často mluvíme o pověrách a pořekadlech, které vymysleli naši předci, jako by byly naše vlastní. My si nyní povíme pár zajímavých pověr, ale opravdu jen několik z mnoha známých i neznámých, které se týkají svatby a i následného života novomanželů....
Pojďme tedy po pořádku. Jedna pověra nám říká, že snoubenci, i když spolu již bydlí, nemají předsvatební noc strávit spolu v jednom domě. Takže snoubence vyšleme na jeho poslední „svobodnou" noc k rodičům, aby ho ohlídali a on si neudělal bujarou rozlučku s kamarády.

Další známá pověra tvrdí, že by ženich měl vidět šaty nevěsty až těsně před obřadem. K tomuto se váže i další pověra - kdo spatří svůj protějšek ve svatební den jako první, tak bude mít navrch v manželství. Takže milé slečny nevěstinky - buďte bdělé a snažte se být první, kdo svého miláčka uvidí ve svatební den.
Pověra o svatebních šatech nám říká, že by nevěsta měla mít oblečeno ve svatební den všechno nové, což má symbolizovat nadcházející novou etapu života. Dále by měla mít něco vypůjčeného, alespoň jednu věc starou, často jí bývá nějaký šperk, který si rodina předává z generace na generaci. Také něco darovaného a v neposlední řadě něco modrého, což bývá novomanželem oblíbený modrý podvazek nebo spodní prádlo.
Také se říká, že ten, kdo opakuje slib předříkávaný knězem skutečně nahlas, se jen tak něčeho v době následného spolužití nezalekne. Avšak toto lze aplikovat pouze v případě církevních sňatků, protože obřad na úřadě bývá pokaždé jiný a rozhodně proslov oddávajícího nesmí být nikým rušen. A ještě jedna pověra, která se váže k svatebnímu obřadu - ten kdo vykročí z obřadní síně pravou nohou, bude mít v manželství navrch :o). Na novomanžele, kteří vycházejí z kostela, nebo obřadní místnosti se dle tradice hází zrnka rýže, což by obě mělo přinést štěstí a blahobyt v manželství.
Velmi mne pobavila pověra, která tvrdí, že na auto odvážející novomanželé by se měla přivázat stará bota, případně by se staré boty měly po novomanželích házet. Nedokážu si to v praxi tedy moc dobře představit a asi bych tento zvyk na své svatbě raději vynechala, neboť nevěsta s monoklem nebo přinejmenším s obtisky bot na šatech asi moc slavnostně nevypadá. Několikrát jsem však viděla, že k autu novomanželů byly přivázány prázdné plechovky, které udělaly po ulici pořádný randál. Toto je však spíše vtip od svatebčanů, nežli mnohaletá tradice, ale je dost možné, že původ tohoto vtípku pochází právě odsud.
Oblíbená pověra meti svobodnými ženami tvrdí, že ta, která chytí kytici nevěstou hozenou, do roka se také vdá. Totéž platí i o svatebním dortu - svobodná dívka, která si pod svůj polštář položí kousek svatebního dortu, ve snu uvidí svého budoucího manžela.
A co udělat dle pověr pro spokojený život? Pro hojnost peněz v manželství, dáme do levé boty minci, doporučuji sehnat si desetník, aby to moc netlačilo. Ale samozřejmě, že v manželství je nejdůležitější láska a tu si zajistíme čtyřlístkem v botě, ale dávejte si pozor, ať moc nevykukuje.
Nakonec bych ráda uvedla pověru o samotném snubním prstýnku, neboť ta vystihuje celý svatební obřad a jeho důležitost, krásu a upřímnost. Tato pověra nám tedy říká, že prstýnek tvaru kroužku má vyjadřovat lásku věčnou a dlouholetou. Zlato se používá pro svoji vzácnost a proč prsteníček na levé ruce? Protože tudy přece teče krev přímo do srdce...

Poznámka: Tento text byl vytvořen na základě informací z internetu, naučných slovníků, ale i z vlastních zkušeností autorky a ze znalostí předávaných z generací na generace. Chcete-li něco k tomuto článku dopnit, nebo něco opravit, prosím napište na e-mail : svatba-na-zamku@seznam.cz